|
| Dalších 12902 anket | Vytrženo z diskuze: Dostali jste se někdy do situace, ve které jste se začali smiřovat se svou smrtí? - Anketa 9516
- Dokonce několikrát. Vždycky to bylo kvůli podcenění nějakého přírodního živlu. Voda, skály, hory, sníh. Ale byl to pokaždé zvláštní, nijak hrozný pocit. Jen do určité chvíle a po určité hranici je to takový smířlivý klid. Měli jste to taky tak?
- ani bych neřekl, pár takových trnoucích okamžiků, jako třeba, že se auto vedle mě nedívá do zrcátka a začne mi vjíždět do pruhu tu bylo, ale nikdy jsem se nesmiřoval se smrtí
- Hanka: z toho co uvádíš jsem měl většinou jen smíšené pocity (například na zasněžené skále si člověk říká, že blbě šlápne a pak se zastaví až o 100m níž). Silnější pocity mám při rychlém pohybu, např. autobus uprostřed silnice III. třídy nehodlající uhnout atp...
- To ne, myslel jsem takové situace, ve kterých máte čas přemýšlet o tom, co se bude dít dál v nejbližších okamžicích. Například se vám napoprvé neotevře padák, nebo jedete autem a v prudkém klesání vám odejdou brzdy, nebo vás někdo s nožem v ruce přepadne na ulici, nebo spadnete bůhvíkam, kam lidská noha nepáchne a sami se ven nedostanete a tak podobně. Když vás někdo smete na silnici nebo spadnete ze skály, tak může nastat váš konec dřív, než si to třeba vůbec stačíte uvědomit.
- Ani ne, jen kdyz jsme sli opili do bazenu do umelejch vln, tak tam ten pocit, ze to se mnou hazi a mam plnej nos, plnou pusu vody, vsude voda, tak to sem myslela, ze je muj konec :D A v aute no, ale tam sem NASTESTI zatim nezazila, ze by mi slo vylozene o zivot, spis asi naky tukance.
- Loni sem se vysekal na motorce...tou asi vteřinou a půl co jsem letěl vzduchem jsem si promít cely svuj život (to se mi stalo jenom jednou a doufam že naposled) jinak od tý doby radši jezdim v autě
- 9181...:Š |
|
